Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

ON-LINE DENÍK

DEN 7 - BARLA: DEN Z PERSPEKTIVY PTAČÍ

Ráno u snídani v půl devaáté představuji ostatním mou ideu ve snu naplánované cesty:
Nasnídáme se, zbalíme věci, připravíme se na cestu (s sebou pasy, pojištění, pohorky, batoh, dostatek vody, čepici, brýle a bundu po zpocení), ve městě najdeme vhodnou dopravu - autobus a pojedeme do vesničky Barla, jenž se nachází na úpatí bělostného rozlehlého pohoří Barla. Tam odtud se vydáme nějakou, nám neznámou, cestou bez značení směrem k vrcholu Barla cca. 2600 m.n.m. I tak stalo se. Jdeme do města, nakupujeme pro každého 2litry vody, sladké chlebíčky a bagetu. Scháníme na auotbusáku vhodný autobus, ten tam však nejezdí, zkouším snížit cenu dohodou a vzít jen pro naší skupinu malý autobus - Dormuš.

Taxi je obdobně drahé. Je to pro nás dost, a tak jdu s Bajkem sehnat auto s korbou a ukecat řidiče, aby nás odvezl za 280 kč těch 15km do Barly. Bylo by to levnjší, než taxi nebo dormuš. Oslovujeme několik řidičů, ale to tady v Turecku asi nefunguje. Nakonec holky na auotbusáku sehnali taxikáře, který nás tam odveze, počká tam na nás několik hodin a zase přiveze. Celé nás to bude stát přes 100 kč na jednoho, tak doufáme se to vyplatí a hory nás okouzlí. Veze nás po silnici, jenž se hluboko a poměrně i vysoko zařezává do břehů jezera. Vesnička Barla je typická horská vesnička, když vysedá z taxiku 5 světlých dívek a 2 kluci, celé tržiště se jakoby zastaví a pozoruje nás. Zvláštní je, že v této vesnici byly téměř samí muži. Staříci posedávají podél cest. Kráva, koza, stará jawa křižuje mnoho cest ve stráni. Vycházíme z cca. 950 m.n.m. cestou směrem severozápad. Stoupáme po cestě po kozách a krávách a setkáváme se s rozsáhlým systémem přívodu vody z pohoří. Je zde podél cesty vybudován asi 30cm široky betonový žlavy, v kterém voda přímo hučí. Stoupáme stále výše, krajina se mění. Jdeme hluboce zaříznutým údolím se spoustou stromů a pichlavých keřů. Jdeme přes poledne v njevětších vedrech, tak stavíme cca. každou půl hodinu. Čím výše jdeme, tím se krajina různě mění, přetváří, otvírá a zavírá, objevuje a skrývá, zbarvuje a rozšiřuje. Jezero odsud je tak rozsáhlé, obklobené nekonečnými horami, které hrají nejrůznějšími barvami, některé jsou naprosto nez porostu, některé zarostlé. Některé jsou z bálých vápenců, jiné z nažloutlých. Některé jsou jako homole, jiné zase ostré jak břitvy. Velice mi pomohlo, že jsem si celé pohoří nafotil ráno na fotoaparát s nejvyšším možným zvětšením a tím jsem odhadl, kudy do pohoří nastoupit a jakým směrem se ubírat. Až z té výšky v horách jsem poznal, že to bylo velice dobré, protože některá údolí byla moc příkrá, některá se zase lámala v mnoho jiných, někdy nebyla přístupná, jindy zase moc kamenitá. Naše cesta se ukázala, jako velmi dobře zvolená. Jsme v cca. 2100m.n.m. potkáváme stádo krav a v dálce jsou kozy a koně. Ještě kus jdeme až k obrovské skále, na kterou posléze vylézáme a její severo-východní strana nám poskytuje stín ve spalujícím vedru. Odtud je úžasný rozhled. Člověk si připadá jako pták. Ani moje slova ani fotky nedokážou zachytit pocit ani dojem z hor. Fotky vypadají, jakoby jsme procházeli pískovnou a text je jen pouhý pahýl z toho pralesu pocitů. Přežíváme ve stínu a Bajk nám rozděluje příděly potravin a každému sladkost z Čech. Chce se mi dál. Máme ještě možnost asi tak hodinku chůze, protože pak se musíme vrátit - taxikář na nás čeká v Barle do 8mi hodin. Vycházeli jsme ve 12 a máme za sebou už pěknou řádku kilometrů a asi 1200 výškových metrů. Holky jsou hotové z vedra, a tak zůstávají na strategickém místě schovaném za skálou, ve stínu s rozhledem do celé krajiny. Já, Bajk a Koďous pokračujeme ještě o něco dál a výše. Dostáváme se až chýši v horách, holky už jsou v tu dobu téměř neviditelné. Jen objektiv dokáže přitáhnout jejich barevná trika. Nacházím roh z kozy. Jdeme ještě výše. Fiktivní cesta příkrým svahem se zdá býti nekonečná a před námi se otevírají další a další vrcholy a údolí. Bajk a Koďous zůstavajíí na jednom z nich. Chtěl bych ještě o něco výše, moc této hory mě okouzluje. Je spalující vedro. Cítím se tady nahoře dobře. Jdu tak dlouho, až se mi schovají za sedlo, abych si užil pohled na celou krajinu bez ostatních, usedám nad velikým "mužíkem", kterého zde asi nejspíše vystavěli pastevci dobytka. Kousek ode mne je nějaká lebka kozy či čehosi. Minutu vydržím na místě a vracím se zpět, není dobré nebýt viděn ostatními, kdyby se mi něco stalo. Sestupuji za ostatními, kteří už mě celou cestu kontrolují. Vedro je opravdu veliké a začíná i dost foukat. Došli jsme asi tak do 2400 m.n.m, vrchol s 2600 m.n.m byl téměř na dosah. Už jsem u Bajka a Koďouse a společně sestupujeme za holkami, které podle přesných isntrukcích by už měli být někde na cestě dolu, musejí jít po cestě, kterou jsme stoupali a čekat jen na našich zastávkách. V horách je minimální počet lidí, kteří by měli jít sami 3-4, i podle tohoto pravidla se řídíme. Sestup s kozami a krávami za nižších teplot je příjemný a rychlý,a tak během chvilky dojdeme až k holkám, které čekají na nejzažší možné zastávce u vody nad vesnicí. Radujeme se z krásného dne v horách, načerpání sílou a mocí této krajiny. S vyčištěnou hlavou a myšlenkami na správném místě. Dáša mi jde ukázat ještě do údolí několik krunýřu sůchozemských želv.  Sestupujeme do vesnice, kde na nás čeká náš taxikář. Vyjíždíme a zapdá sluníčko, taxikář do sebe při jízdě nahází tři sušenky, pro dnešek mu totiž skončil ramadán a on po 16ti hodinách konečně může požít jídlo, vodu a třeba i tabák. Po cestě mi vysvětluje, jak majitel našeho penzionu je velký obchodník, pro něž pracují stduenti i lidi z vesnic. Prý má 24 penzionů kolem celého jezera. Za všechno si ale bere velké "komise" - daně, tzn. že sežene taxikáře pro turisty az vyšší cenu a na přeplatku vydělává. Tento muž ho moc rád nemá, prý využívá lidi - tak uvidíme. Každopádně je to pro nás dost podstatná informace, při náhledu na jeho činy, které by nás mohli okouzlit - množstvím nabídek, služeba apod. Ale my, jak už jsme zjistili a vy, jak jste se dočetli, víme, že leccos jde udělat jinak a za méně peněz a lépe. Vracíme se do Edirgiru a v restauraci si dávám teplé jídlo s masem, už nám víceméně chybí. Spokojení se odbíráme směr penzion. Po cestě kupujeme turecké pivo (13°) a s únavou je popíjíme. Na některé z nás pivo působí silněji, než by si mysleli, a tak spokojeně usínají pod spacáky. Ani turecká děvčata, je jenž na nás celý večer čekají se nedočkají dnes žádné konverzace a bez popřání "Dobrého spaní" - celá naše tlupa zalézá do svých nor.

 

Poslední komentáře
21.09.2008 23:36:56: A prděj taky hadi? Já bych z nich měl vítr. Jak šmakuje pivčo? Je to jako ústecký Zlaťák? :)...
 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008