Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

ON-LINE DENÍK

DEN 6: DEN CRAZY ČECHŮ - ZAPISUJEME SE DO DĚJIN S.D.UNIVERZITY

Snídani jsme si oproti jiným dnům naplánovali už na 8 hodinu. Opět máme vajíčko, med, marmeládu, sýr, olivy, rajčata, chléb a turecký nebo jablečný čaj, popřípadě tureckou kávu nebo nescafé. Na dnešek je naplánován výlet do Isparty do školy. Jdeme přes Edirgir, kde je obrovský trh se vším. Spousty lidí, stánků, pokřikujíchc prodavačů, značkového zboží, které není značkové, ale i přesto velmi kvalitní, ne jako tuctové zboží z dálného východu. Sjednáváme cenu do Isparty a vyjíždíme.

Turecké silnice jsou úžasné, kam se naše české ŘSD na ně hrabe. Jen ta doprava je o něco horší, sice bezpečná, ale s trochu jiným systémem, český řidič by tu měl asi problémy. Doprava je tu hektická. Vystupujeme na špatné zastávce a dostáváme se sice k SD (Suleyman Demirel) ale "lise", což je turecky lyceum nebo gymnázium. Odchytáváme tři středoškoláky, kteří nás táhnou přes celé město, centrum až na autobusovou zastávku k SDU (Suleyman Demirel Universitesi). Naše univerzita se nachází pár kilometrů za městem, směrem na sever. Je to obrovský komplex
kampusu, jenž je rozdělen hlavní silnicí na sever. V autobuse potkáváme slečnu, která je přímo z International Relationship Office (IRO), kam míříme, protože tam právě je program Erasmus, díky nemuž v Turecku jsme. V této kanceláři potkáváme Aliho, pamatujete si na něj? Bylo to ten den, co jsme dojeli do Isparty, ten klučina "leader erasmu na SDU" co nás odchytil tehdá na autobusáku v Ispartě a my jsme mu odjeli před očima. Tento klučina byl pověřen SDU, aby nás přivezl na univerzitu, denně na nás čekal na autobusáku a my jsme přijeli a řekli mu: "Hele čau, my jsme z Erasmu, ale jedeme do Edirgiru a zítra ti zavoláme." Zamávali jsme mu z autobusu. Celej rozklepanej nám to tehdy opětoval. Měli jsme mu zavolat druhý den, ale nějak se na to zapomnělo, protože jsme to nepovažovali za důležité, možná i proto, že jsme v zápětí potkali prezidentku Erasmu, a tak nám to přišlo dost divné.
V této kanceláři jsme se dozvěděli, že ten klučina nás má na starosti a má na starosti celý Erasmus. Vypráví nám, jak jsme děsně "crazy", protože se mu nikdy nestalo, aby mu Erasmáci odjeli pryč z Isparty a neposlouchali ho :) Hrozně si nás oblíbil. Náš příběh o tom, jak jsme mu odjeli a neozvali jsme se mu několik dní, vypráví všem okolo. Neustále říká, že jsme zajímavá a šílená skupina, a že se mu to nikdy nestalo. Opakuje to asi 50x denně. Celý půl roku jsme si psali email s Hande Ozdamar, celý půl rok jsme si mysleli, že je to muž, až dnes jsme přišli na to, že je to asi 25letá hezká slečna. Dokonce nás všechny poznala a oslovila jménem. Hande má nastarosti naší administrativu. Ali (náš univerzitní leader) nás provádí univerzitou. Ukazuje nám technickou fakultu, menzu, knihovnu, fakultu jazyků, hřiště i velké stáje. Předtavuje nám nejvyššího představitele Erasmu SDU, který nás provází nějakými třídami. Univerzitní městečko je ale opuštěné. Je tu jen pár lidí mezi budovami, pár jich poléhá v parcích, jinak je tu mrtvo. Za týden tu bude 30 000 studentů - dost nepředstavitelná skutečnost. V IRO potkáváme další Erasmáky: Lotyše, Poláky a dokonce i Češku přímo z UJEPu z Ústí. Jmenuje se Kateřina a na SDU studuje ekonomiku. Jdeme s Alim do jídelny. Obědváme. Ali je dost vtipnej kluk. Je s ním hrozná sranda. Debatuju s ním anglicky a dokonce vymýšlím i pár vět úplně sám a nemusím mu odpovídat jen jednoslovně. Celá univerzita je úplně nová, moderní a celý kampus je propracovaný systém služeb a možností vzdělání. Univerzita nabízí i spoustu klubů: kajaky, koně, paragliding, potápění, fotbal, voleybal, tance, jazyky, umění apod. Univerzita je nová, moderní a obrovský propracovaný komplex nabízí velké množství služeb a možností vzdělání. Máme malý meeting s ostatními Erasmáky. Aliho učíme česky. Leadři nás odvážejí autobusem SDU do centra, kde nám ukazují možnost ubytování. Je to lepší moderní ubytovna, ale pro nás moc drahá. Děkujeme za nabídku, ale nebereme. Chceme bydelt v Edirgiru, jsme asi dost crazy skupina a věci děláme jinak než všichni ostatní, ale my si to užíváme a u ostatních získáváme velkou oblibu. Proč dělat věci normálně, když jdou jinak a lépe, se získáním mnohem více zkušeností a pocitu štěstí? Snad nám to půjde i nadále....já v to pěvně věřím. Zvládneme to. Stejně tak jako jsme zvládali školu v Ústí s také dost alternativním přístupem.

Jedeme zpět do Edirgiru, neskutečně se všichni těšíme k jezeru - zaplaveme si, jupííí.
V centru ještě pojídáme kebab a už si to mašírujeme k jezeru.

Večer jdeme zaplatit náš nový penzion LALE HOSTEL (www.lalehostel.com)
Adresa na nás je: JMÉNO, CZECH STUDENT, KALE MAH 5. SK NO:2, 32500 EDIRGIR, TURKIYE. Platíme 2800,- měs
/osob., což je oproti ubytování od SDU za 6500,- měs./osob., dost razatní rozdíl. Je ramadán, tak v půlce placení odchází majitel penzionu za rodinou ke stolu. Za chviličku zapadne slunce a oni mohou konečně po X (např. 16) hodinách jíst a pít. Čekáme, než se najedí. Turecko a jiné muslimské státy se v tuto chvíli během ramadánu zastaví - jako kdyby neexistoval ubýhající čas. Máme domluvenou schůzku s tureckými kamarádkami a přicházíme, díky ramadánu, později. Holky nás táhnou do venkovní kavárny, kde hraje živá turecká hudba.
Popíjíme tureckou kávu a čaj a debatujeme s holkami. Dostáváme od nich dárky: dva náramky a přívěšky - amulety, jenž nás mají ochránit před uřknutím. Jsou to výše zmiňovaná "turecká oka". Vracíme se za ostatními, kteří jdou ale zase spát, a tak jako už tolikrát, zůstáváme s Koďousem v konverzaci s holkama sami. Ukazujeme jim další fotky z domova, z UJEPu apod. Vysvětlujeme jim, co jsou Vánoce, Ježíšek, Santa Klaus, Velikonoce, Pomlázka. Pojídáme u toho další turecké jídlo: jakési vínové listy, které obalují rýži s kořením. Je zase pozdě, jdeme spát. Koďous spí a já se koukám na noční oblohu a jezero. Na horizontu svítí bělostné pohoří okolo celého jezera. Jedna hora je však zvláštní o dost světlejší, než jiné hory. Beru do ruky mapu a přes objektiv 200mm sleduji v pozadí tu horu.
To je přesně to, kam bychom zítra mohli. Vyplnit den něčím jinačím. Usínám a ve snu plánuji cestu....  
Žádné komentáře
 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008