Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

ON-LINE DENÍK

DEN 5: DEN S TURECKÝMI DĚVČATY - DEN ZÁŠKOLÁCTVÍ

Je pozdě večer, všichni už šli postupně spát. Zůstávám s Káťou v jídelně, protože nahoře na terase, kde spíme, zatím hodně fučí a nám se nechce ještě spát. V jídelně jsou s námi tři turecké dívky, které mi předešlý večer přinesly občerstvení. Očividně se učí. Berem do rukou tureckou konverzaci a snažíme se něco najít. Abychom snad trochu upozornili, pokouším se přečíst některé fráze nahlas. Až když přečtu frázi: "Praskla mi pneumatika", tak holky zbystří a začnou se smát.

Od té doby nás poslouchají. Bylo to asi dost trapné, ale jak se ukáže díky spontánní blbosti, leccos získáme. Jdu na WC a holky se mezi tím dávají s Koďousem do anglické konverzace. Typické seznamování: "Já se jmenuju.... Jak ty... Odkud jste....Studujete...Kolik vám je?" Slečnám je okolo 20let, studují na místní "univerzitě", jsou od jižního pobřeží - města Antalya, bydlí tu rok a dva ještě budou. Neumí moc anglicky, téměř vůbec. Přisedáme k nim a do rukou jim dáváme naše česko-turecké konverzace a turecko-český slovník. Hledají slovíčka a pomocí jich nám vysvětlují, co nám chtějí říct. Ptáme se na levné ubytování, na ceny, možnosti apod. Říkají, že znají, kde je levný penzion a že nám pomůžou...Ještě dlouho debatujeme nad konverzacemi, tužkou a papírem a snažíme se najít společná slova. Je půl třetí ráno a oni jdou ráno do školy. Dívíme se, že už dávno nespí. Okolo třetí ráno jdeme spát. Ještě než vylezu schody na terasu, volají na mě, ve slovníku mi ukazují překlad tureckého slova, kterí zní: "Dobrou noc, ať vám slouží" a děsně se u toho smějí. Dokonce mi přišlo, že se hádají nad tím, zda-li mi to ukázat či ne, až jedna z nich rychlým hbitým pohybem ukázala na slovíčko. V duchu si asi ostatní řekli: "Ona mu to fakt ukázala." Když jsem se zasmál, vzaly to vpohodě. Nevím, jestli to měla být narážka na mé spaní na terase s Koďousem nebo něco jiného, ale každopádně to bylo dost veselé a podivné :) Měl bych teď vysvětlit, proč s Koďousem vlastně na té terase spím. Není to proto, že bychom nějak chtěli, ani proto, že mezi námi něco je, ale jen proto, že na nás nezbyl pokoj. V jednolůžáku spějí dva, v dvojlůžáku tři a další pokoj není. Spíme venku na terase na matracích pod širým nebem, nejvýše z celého okolí. Takže poznámky dívek byly nemístné, ale pochopitelné. Nicméně jsme se s nimi ještě domluvili, že s nimi ráno pojedeme do školy, u které se blízko nachází ten levný penzion. Jdu zhasnout venkovní osvětlení a koukám, že holky si nasvěcují mobilem náš turecko-český slovník a bouřlivě v něm listují. Zhasínám a jde se spát...

...ráno vstáváme na osmou, abychom mohli s holkami do školy. Dokonce jsme zaspali i ranní modlitbu v 5 hodin v 10metrů vzdáleném minaretu, jenž je slyšitelná na více jak 5km. Alespoň vidíte, jak krásně se venku spí. Snažíme se vytáhnout co nejméně varhánkovitě zmuchlané oblečení z krosny nebo kufru, protože potkáváme holky vyšňořené a navoněné. V půl deváte vycházíme směr centrum, holky nám platí jízdu studentským autobusem a jedeme okružní cestu na sever Edirgiru. Jedna z nich vystupuje u školy, další dvě jedou s námi dál. Vystupuji po půl hodině na povel zbylých dvou holčin i já a Koďous. Jdeme k levnému penzionu. Holky za nás všechno vyřizují. Bohužel tento penzion je jen pro Turky. Jdeme k dalšímu doporučenému. Cena se mění a ukecává. Nakonec zůstáváme na 2000 eur za měsíc za naší 7mi člennou skupinu. Děkujeme, probereme to s ostatními. Říkáme holkám, že už by měli být přeci ve škole, odpovídají něco ve smyslu, že je první týden školy a tak je ro docela jedno. Už jsme i my Češi z UJEPu dotáhli do Turecka záškoláctví :) Jsme rádi, že jsou holky podobné kapacity jako my :) :) :). Doprovází nás podél písečné pláže jezera až do centra, jedna z nich se odpojuje u školy. Z tohohle kousku Edirgiru nemáme moc dobrý pocit, všude hlídkují vojáci ve střílnách s kalašnikovem a pozorují nás, jsou v budkách u pláže, u školy apod. Kupujeme meloun na trhu a jdeme za ostatními na snídani. Pobyt v penzionu, který nám holky vybrali má mnoho pozitiv i negativ. Pozitivní je cena, velikost pokojů i terasa. Negativní je dálka k autobusu i do centra, okolní prostředí, všudepřítomná milice.
U výtečné snídaně řešíme co dál. Koďous s Eliškou jako dvě námi vyslané tlumočnice jdou opět za jedním z majitelů penzionu, který jsme paradoxně už několikrát zamítli kvůli cenně a veliksoti pokojů. Přicházíme však s novou a předem plánovanou ideou, zůstat v Edirgiru bydlet na celý semestr. Mladík, jenž má na starosti právě odmítnutý Lale hostel, mění svůj názor hned poté co naše půvabné spolužačky říkají, že jsem studenti SDU a že tu chceme bydlet dlouho. Pokoje jsou najednou volné a větší, cenna naprosto okouzlující (950eur
/měsíc/7lidí). Super zpráva !!! Radujeme se. Zůstáváme na tomto úžasné místě u jezera, do města i na autobus 3 minuty cesty, cesta do školy 25minut autobusem, klidné turistické místo bez milice. Ideální. Zvláštní je, že když jsem plánoval cestu do Turecka před měsícem a jezdil kurzorem po Google Earth - satelitních mapách - v okolí Isparty, okouzlilo mě jezero Edirgir. Říkal jsem si, že by bylo fajn se sem podívat, bydlet tu na chvíli. S Koďousem jsme zjišťovali ubytování v okolí Isparty a já našel Lale hostel u jezera Edirgir. Byl to jen sen, bydlet v něm. Sepisoval jsem postup cesty od "Plánu A, B, C" až po "Plán 3*". Naše cesta sem byla přesně podle plánu A, téměř přesného na hodiny, přitom plánovaného na několik dní cesty i zjišťování informací. Jsme tu - u jezera -  a paradoxně od soboty budeme bydlet ve vysněném Lale hostel za nesmírně úžasnou cenu. Je to štěstí?
Před třemi týdny jsem na internetu píchnul šipkou na místo v Turecku a dnes jsme tu, cesta, ubytování, zjištění - vše na vlastní pěst. Jsme asi opravdu dost alternativní Erasmáci. To mě přivádí k myšlence, že se musíme vydat do školy. Říct, že jsme si ubytování sehnali sami, že nepřijedeme mezi 10-13. zářím, ale že už tu jsme šťastní, ubytovaní a spokojení. Musíme se nahlásit, nastavit předměty, které se budeme učit, seznámit se. Dopíjím čaj. Všechno plyne jako řeka. Jdu se vykoupat do jezera - jsou vlny jak u moře, balíme na cestu do Isparty a jdeme do města se poprvé najíst teplého jídla. Dáváme si typické turecké jídlo a čaj. Pikantní to chutě, až se nám zbýhají sliny. Všechno opět plyne jako řeka. Jsme na východě -  v Asii, vysvětluji některým z nás, že život tady je jinačí, spontánní - volně plynoucí. Je potřeba si zvyknout, nikam se nehnat, řešit věci s rozhledem a chladnou hlavou, a proto i cesta do školy ve čtyři odpoledne, už asi nemá opravdu cenu. Jdeme na výlet. Škola počká, stejně se máme ohlásit, až do 13.9., škola začíná 15.9. Jdeme na výlet podél jezera, užíváme pohody.
Zvedají se slupky od cibule, které padají jako sněhové vločky přede mnou, všude vonní zelenina. Jsem na trhu, babky i dědulové prodávají vypěstované ovoce a zeleninu. Je toho tu mraky. Melouny, rajčata, olivy, papriky, kukuřice, citróny ... Proplétám se mezi lidmi, nemám pocit strachu, všechno tu tak nějak jde se mnou, proudy lidí se dohadují, otáčí, vrací, jdou. Splyvám s trhem. Kupuji igeliťák balkánského sýru, čtyři hrsti černých oliv a rajčata. Na penzionu krájíme chleba, jehož krajíc je velký asi 40cm. Večer plyne volně dál, asi jako celý dnešní den, posloucháme hudbu, koukáme na filmy, píšou se básničky milencům, pojídají se potraviny z trhu a poslouchá se noční vítr, který se prodírá zábradlím terasy. Město pomalu upadá do noční hávu. Ráno jedeme do Isparty, ohlásit se ve škole. Sice jsme na ubytování od tureckých dívek nepřistoupili, přesto nám hodně pomohli
: orientovat se v cennách, vědět kde se ptát, co a jak a ukázali nám město - dostávají od nás čokoládu "Studentská pečeť". Ostatní jdou spát.
Koukám s Koďousem na výlety, jenž nám nabízí majitel našeho penzionu. Chceme jít spát, ale v tu chvíli nám donesou turecké holky nescafé a tak opětovně prečkáváme dobu, kdy jsme ospalí. Jdeme splečně na terasu, kde komunikujeme anglicky. Napadá mě pak vzít blok a kreslit do něj obrázky a připisovat k tomu anglické a české názvy. Ony pak doplňují ty turecké. Kreslím rybu, prase, holku, kluka, strom, dům, slunce, měsíc, moře, hvězdu ....

Tak přichází malá lekce turečtiny:
pes - dog - köpek
kočka - cat - kedi
prase - pig - domuz
kluk - boy - erkek
dívka - girl - kiz
dům - house - ev
slunce - sun - günes
[gynes]
měsíc - moon - ay
strom - tree - agac
[ač]
hvězda - star - yildiz
pivo - bier - bira

Včera přijela další turecká dívka, jmenuje se Ersa, stejně tak jako ostatní studuje na "vysoké škole" v Edirgiru. Školství a především to střední- vyšší a vysoké je v Turecku jiné než u nás.
Tak už známe Merve, Esru, Esin a Asli. Holkám je od 18 do 20 let.
Ptáme se na spoustu věcí ohledně Turecka, např. co znamenají všudepřítomná černo-bílo-modrá oka na dveřmi, v autech, na přívěšcích apod. Jsou to tzv. nazar boncug´u - což je amulet proti uřknutí. Až zjistím co přesně značí, určitě vám o něm napíšu.
Učíme se navzájem další slovíčka a pojídáme při tom cizrnu - typické jídlo, které se mimo jiné posílá i jako humanitární pomoc do zemí s válečnými konflikty nebo potravinou krizí, která je povětšina způsobena právě tím.
Pěkné fouká na terase a holky nám nabízejí, abychom u nich přespali, nám se ale nechce. Ony nás tedy alespoň zvou k nim do pokoje. Chtějí abych jim zahrál na kytaru. Na pokoji přehraji Yesterday a Holubí dům a jsou spokojeni. Postupem času se zlepšuji v angličtině.
Jsou opět tři v noci a my jsme ospalí, od holek dostáváme ještě vychlazenou vodu a ony si s námi domlouvají schůzku na další den - zvou nás na kafe. Osvětlená terasa nám skýtá ideální místo ke spaní. Usínám během minuty.

Poslední komentáře
21.09.2008 22:26:02: Ahojte, po dlouhé době jsem si vzpomněl na pohádky na spaní, tak si jdu přečíst něco sem. Ne, že by ...
 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008