Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

ON-LINE DENÍK

DEN 3: DEN POCITU KRÁLE, DEN 4: DEN ROZJÍMÁNÍ

Přehazují si nás jak horký brambor. "S náma do Isparty nedojedete", zastavují u benzínky, pomáhají přenášet kufry a nasedáme do jiného autobusu, který jen kvůli nám zastavil. Dvacet kilometrů jedeme a už vidíme cementárnu, textilku, SDU univerzitu a mešitu.
Tak jsme tu. Welcome to ISPARTA. Snažím se na autobusáku sehnat co nejlevnější spoj do Edirgiru. Kupodivu mi taxikáři nabízí dost rozdílné ceny. Ceny jsou v blízkosti autobusáku 3x dražší než za rohem. Sjednávám ceny pomocí pár slovíček angličtiny, papíru, tužky a pantomimou. Nakonec stejně jedeme dálkovýman autobusem, protože ten je nejlevnější a navíc přepraví našich 6 velkých kufrů, krosny, batohy, igelitky a kytaru :)
těsně před odjezdem za námi přijdou dva kluci a ptají se nás jestli nejsme z Erasmu, odkývneme že ano a oni se celý rozklepou, že jsou "lídři klubu Erasmáků" a proč chceme odjet dál do Edirgiru apod. Téměř se slzami v očích nám mávají a v rychlsoti si od nich bereme číslo, abychom se jim mohli ozvat. Jsou to lidi, kteří nás mají na starosti. Sorry kluci, jsme Češi, máme ještě jiné úmysly a jedeme se mrknout do Edirgiru, ozveme se. Autobus vyjíždí. V autobuse za námi přijde sličná slečna :) a říká, že je prezidentka klubu Erasmu, že byla v Austrálii a v Ostravě studovat. A že se máme mít hezky. Je to dost zvláštní potkat dva lidy během půl hodiny, kteří mají takovéto funkce. Třeba budeme taky prezidenti, až se ve škole zastavíme. Krajina se mění, je více hornatější, krásnější a rozmanitější. Přejíždíme průsmyk a objevuje se před námi obrovské vojenské cvičiště, střílny, heliporty a kasárny. V pozadí tvrz, vlajka a za ní obrovské jezero, hory a městečko.
Merhaba EDIRGIR ! Je to ráj nebo přelud? Sladkovodní horské jezero s průzračnou vodou plnou krabů a rybiček. Ani ty řasy na dně nevypadají strašidelně.
Jdu s Koďousem hledat ubytování. Koďous se ukázala jako dobrá vyjednávačka skvěle využívající angličtinu. Je to přesně člověk, dík němuž můžeme žít trochu alternativněji, snad lépe a bezprostředně, více si užívajíce života, přírody, krajiny, místních lidí, jelikož si sposutu věcí domluvíme jinak než bežní turisty či studenti. A tak se stalo a neznalo...a útrapám odzvonil konec. Procházíme spolu několik hotelů, penzionů a jiných ubytovacích zařízení. Na papír si vše poznamenáváme a mystifikujeme skutečnost tím, že na papír připisujeme i neexistující a levná ubytování, aby nám ostatní nenabízeli drahé ubytování a zarazili se nad ubytováním za takto málo. Tato malá "vyčůranost" nám pomáhá.
Nemá smysl složitě rozepisovat různé nabídky: fajnové i zatracené. Ale...
Sehnali jsme jeden penzion, kde nás paradoxně prvně vyhodili, ale poté začali hledat řešení. Je to domácí ubytování. Pán je rybář - bývalý policista. Manželka žena v domácnosti. Mají i dceru, které je okolo 25-30 let, která umí velmi dobře anglicky. Ubytování je dražším a my chceme šetřit, snad se nám to do budoucna povede, a tak tu chceme zůstat jen pár dní. To kde budeme poté je teď ve hvězdách, leží nám to v myšlenkách a nedá spát, ale trocha nepřipravenosti nám navozuje pocit svobody, alespoň některým. Abych se vrátil k penzionu. Je ve výšce okolo 1000m.n.m má tři patra a terasu, jsme ubtování v dost malých pokojích a na terase.
TERASA - musím to napsat s velkými písmeny, nám byla seslána snad z nebe. Je nejvyšší v okolí, máme tady úhel rozhledu 365 stupňu na jezero, hory, pláže, městečka, kachny, mešitu. Mešita je od nás asi 10-15 metrů, její reprodukotry máme přesně v úrovni oken a terasy. Několikrát denně slýcháváme silně hlasité modlitby. Ranní probuzení po 5té hodině modlitbou je fajnové :) Člověk si stoupne na terasu a připadá si jako král, jenž mu byl dar seslán. Štěstí přímo číší z odrazů paprsků o vlnky jezera, o stíny hor, o hlas z mešity, o slunce nad hlavou a tou dálavou. Dojídáme vlastní zásoby a užíváme kamínkové pláže jezera, lovíme kraby, rybičky a žabky. Dovolená.
Město Edirigir procházíme s pocitem exotična, hledáme obchody, zjiš´tujeme používání SIM karet, výmenu peněz, možnost koupi jídla, domácích potřeb apod. Dostáváme se do čtvrti plné pobýhajících dětí, dospělích posedávajících před domy. Zapadá pomalu sluníčku, nakupujeme 6kg meloun za 40kč a vodu. Vracíme se. Jdu se ještě sám projít na cíp výběžku Edirgiru, město se halí postupně přes červánky do tmy, to už jsem zpět a večeříme české zásoby a přecpáváme se melounem. Jsme utahaní, a tak se jde spát. Bajk s Eliškou, Adél s Dášou a Kamčou spějí v pokojích a já s Koďousem na terase. Pán nám přinesl koberec na to dal dvě matrace a peřiny. Vítr pofukuje těsně nad našemi hlavami hnán sílou jezera a směrován horami, které tvoří okolo nás hranici před okolním světem. Černobílý svět doprovázejí světla Edirgiru a osvětlení minaretu. Ležím ještě s Adél a Kodousem na lehátkách. Pozorujeme hvězdy a hrajeme na kytaru. Tři turecké slečny sedí s námi na terase, ale na druhé straně jsou stydlivé. Zbyl nám meloun - snažím se ho zlomit na tři kusy - a donést jim jej. Děkují.
Po chvilce nám přinesou tři talíře, jenž obsahují domací buchtu, vodní meloun a hroznové víno. Štědrá to odměna za tři kousky melouny velké asi jako krabička od sirek :) Víc po Češích nezbylo, no. Děkujeme. Good night, girls.Usnul jsem na lehátku. Adél odchází a Koďous mě budí. Jdeme spát, jsou hvězdy, terasa osvětlená barevně svítícími provazy. Město už téměř spí. Matrace je pohodlná a spacák zajišťuje ochranu proti větru. Zhasínám barevné osvětlení terasy. Padá hvězda. Dobrou.
Vítr si ještě pohrává s vlnami jezera.

Večer se mi zdají dost podivuhodné sny, změna prostředí, vítr nad vlasy, vnlky v jezeře, spaní pod šírou dělají své...

Ráno okolo 5té nás budí modlitba těsně vedle našich uší, mešita se probouzí a sní i město, sluníčko, mraky, jezero, příroda a také my. Snažím se ještě na terase chvilku spát. Sluníčko sílí a živočišně probouzí naší mysl. Ostatní ještě uzavřeni uvnitř penzionu spí. Jdu se s Koďousem projít na konec Edirgiru, který zasahuje jako poloostrov do jezera. Fotím granátová jablka, lidi u lodiček. Turisticky vybudovaný polooostrov skrývá parčíky, penziony, restaurace, půjčovnu lodí, kol, možnost výletů a nejrůznějších služeb. Snažíme se splynout s tímto místem, ale jsme bohužel stejně pořad turisty. Ptáme se v dalších penzionech na ubytování. Zjišťujeme další ceny pro zajištění naší pohody a snížení cen. Je to tu všude stejné. Vracíme se na 10tou k penzionu, máme snídani v ceně. Ostatní také přicházejí na terasu, balíme matrace do rohu terasy a užíváme vajíčka na tvrdo, turecké čaje, oliv, rajčátek, marmelády, sýru a chleba. Odpočíváme a opětovně řešíme co bude dál. Střet zájmů a názorů sice ještě není na místě, ale rozdílné pocity ano. Je těžké najít to štěstí pro sedmičlennou skupinu. Zvlášť když já jsem již trochu "osekán" o potřeby k žití z půlročního spaní na koleji na zemi a z cest, které jsem podnikal v předešlých letech. Nejsem jiný a nejsem extrémista, jen se dokážu schovat jen do mé ulity, co nosím na zádech a minimalizovat své potřeby. Hledáme různá východiska. Vím, že spousta věcí přichází spontánně, že štěstí přeje začátečníkům, a tak mám jistej skeptickej názor. Prostě uvidíme. Názory všech nám zaručují, že zvolíme objektivní cestu a na nic nezapomeneme. Jsme prostě vyladěná skupina.
Dávám si silnou tureckou kávu a snažím se vše přepsat na noťasu na terase ve stínu. Poslouchám k tomu hudbu, a tak se rozepisuji trochu více, všem se omlouvám, ale už teď vím, že to takhle dál nejde. První dny budou více umocněné, ale ty další už budu popisovat asi jen v útržcích příběhů. Odpoledne se jdeme vykoupat, nakoupit jídlo a vodu a skočím do internet caffé a odešlu tenhle mejl. Abych nezapomněl na pojmenovávání dnů, tak ten včerejší bude DEN pocitu krále a dnešní Den rozjímání.
Poslední komentáře
14.09.2008 17:08:51: ahooj zlatíčka:))))pozdravujte turky:))a mooc se opatrujte:))a pište do deníčku at víme co je s váma...
10.09.2008 20:27:32: Přátelé nechť vám to i nadále ladí. Kdyby jste potřebovali něco poslat, nějaké zprávy, skrypta ;), t...
09.09.2008 20:19:30: Díííky Ráďo za zprávy...skoro Vám závidím, vlastně-docela určitě Vám závidím...užívejte a zaznamenáv...
 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008