Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

ON-LINE DENÍK

DEN 20 TUR.DUHA: DEN UTĚKU PŘED HLÍDAČI

Tak se nám povedlo všechno připravit, naplánovat, vyzjistit a můžeme se vydat vstříc dobrodružství. Hledáme Tureckou duhu, hledáme sebe, krajinu, lidi, kulturu a folklor, zkušenosti a poznání. To všechno by nám měl dát několika denní výlet po Turecku, který jsem nazval TURECKÁ DUHA.

Je první den a my už něco po 7mé nasedáme do autobusu v Egirdiru směr jižní pobřeží do města Antalye. V autobuse s námi nad očekávání jede také Merve (jedna z tureckých dívčin), která měla jet do Antalye, až ve večerních hodinách, ale kvůli nám si přeobjednala lístek. Cesta trvá něco okolo dvou až tří hodin s četnými zastávkami. Antalyi v rychlosti sjednáváme další spoj, který nám jede během 10 minut. 

Jedná se o totálně narvanou dolmuš (minibus), takže naše velké batohy nakonec končí v uličce uvnitř na velké hromadě a my jsme rozházeni na poslední volná místa. Náš plán je dojet touto dolmuší do města Kalkan a po nejdelší pláži v Turecku, pláži Patara, dojít do Kaše. V autobuse se jeden z Turků sexuálně vzrušuje u otevřených novin. Po cestě do Kalkany zjišťujeme, že se náš bedekr (kapesní průvodce) spletl a 18kilometrová pláž Patara začíná až 10km od města Kalkana, ale na opačnou stranu od města Kaš. Přehodnocuji náš velmi plný program a pokračujeme i přesto dál. Osmnáct kilometrů dlouhou a půl kilmetru širokou pláž plnou písečných dun si nemůžeme jen tak nechat ujít. Čekáme na jeden z posledních pravidelných turistických spojů Kalkan – Patara. V centru přistavěného turistického městečka Patara nás vyhazuje dolmuš a desítky naháněčů do hotelů nás velice drsně oslovují. Nejsme turisti, jsme chudí studenti, jdeme spát do támhletoho penzionu. Musím trochu lhát, protože na pláži Patara se nesmí spát a člověk se prostě musí někde ubytovat. Neznají tu nikoho, kdo by se takhle trhnul a nevyužil „jedinečně levných cen právě minimálně o 80% zlevněných“. Pokračujeme dál až k budce, kde se vybíral vstup na pláž Patara a k blízkým ruinám starého města a přístavu Patara. Cena je pro nás nepřijatelná, zvlášť když už je téměř večer a my nevím, jak se tu dlouho zdržíme ráno. Napadá mě vstup obejít. Ostatní váhají. Říkám si, že to třeba ještě nikdo nezkusil a přitom to jde velmi lehce, že ti všichni turisté jdou za cedulí „Patara beach“ a nepřmýšlí, že když má 18km, že je tam určitě přístupů více. Obcházíme tedy po spáleném kopci podél cikánského obydlí silnici se vstupní branou. Lesy tu vypalují kvůli jejich těžbě. Zní to trochu paradoxně, ale je to tak. Rychlý plamen spálí všechny keře a pichlavé stromky a kůru větších stromů jen ožehne. Těžaři pak mají jednoduchý přístup ke stromu a jeho kůra jde ještě velice dobře loupat. Šikovně a co nejméně nápadněji se proplétáme skrze olivovníky, políčka až k té silnici od vstupu. Jsme už ale uvnitř, uvnitř krásného starého města. Jsou tu ruiny přístavu, divadla, chrámu apod. Naší první takto rozsáhlou památku si všemožně prolézáme. Těsně před západem vybíhám na blízký kopec, abych vše mohl nafotit zeshora. Je vidět pláž, další checkpoint se vstupem a rozsáhlé ruiny. Než sejdu dolu, už se stmívá. Hlídači nás vyhazují z ruin, že se tu nesmí přes noc být. Začíná pravá a ničím nefalšovaná hra na kočku a myš. Ostatním vysvětluji pravidla: „Tak máme tu 2 hlídače, jeden z nich je na motorce. Támhle je kopec, kde se dá velice lehce schovat. Na jedné i na druhé straně hlídači u vstupu. Zpět nemůžeme – ten vstup jsme obešli, vpřed také ne – neznáme jej. Zvolil bych cestu do lesíka a tam počkal, až hlídači opustí areál.“ Lesík tam sice je, ale před ním rozsáhlé rákosiny, které nás zastaví a hlídači si na nás smlsnou. Nastává plán B – jít směr pláž a pak někde ve tmě uhnout. Hlídač na motorce nás předjíždí a zatarasuje cestu. Vysvětluji mu, že do zavíračky areálu je ještě půl hodiny čas. On jen odvětí: „No swimming, no sleeping.“ Pokračujeme dál, kde se rozdujeme co dál. Debatujeme nad rozličnými plány. Některé jsou riskantní, některé méně, ale odměna v podobě noci u pláže a celého dalšího dne zadarmo a k tomu peprného dobrodružství nás láme k rebelismu :). V tu chvíli, kdy je převaha názoru na návrat, se k nám přižene starší babka v šátku a několikrát se neodbytně ptá: „Kde máte lístky?“. My s trochou fikce na vše odpovídáme: „Anlamiorum (Nerozumíme).“ Další otázky padají: „Kam jdete? Kde budete spát? Ukažte mi lístky!“ Opětovně odpovídáme, že anglicky ani turecky neumíme, načež babka vysvětluje, že nás viděla, že jsme neplatili a obešli vstup. V tu chvíli se nás zhosťuje dokonalá vyjednávací angličtina o cenách za spaní a možnostech, které máme. Opět nám pomohlo to, že jsme studenti a ještě k tomu studujeme v Turecku. Lidé úplně přepnou a nabízejí rozličné ceny. Domlouváme se na cenně 2,5 jetelů (YTL), což je asi okolo 35Kč (cenna, která se za ubytování v Turecku normálně nedá sehnat – kempy jsou od 5 až 7 YTL a výše). Babka nás ve skrytu šera táhne pod kopec, kde jsme se chtěli schovat před hlídači a kde ona bydlí. Kozel hlásí příchod své paničky a úžasná betonová terasa před vejminkem rodičů nám skýtá útočiště pro spaní, večeři u úkryt před neustále hledajícím hlídači s baterkami, kteří nemohou pochopit kam se jim ukrylo 7lidí s velkými krosnami. Paní domácí nám rozkládá rohož, přináší výtečný turecký čaj a trhá nám hrozny vína. Spíme pod širým nebem s nespočtem hvězd, ukryti na terase u domorodců, 3stovky metrů od nejdelší pláže v Turecku. Okolo 11hodiny večerní se tlumí i zvuk babety, jenž veze hlídače, hledajícího 7 poblázněných Čechů.
Poslední komentáře
17.10.2008 18:19:45: Safra porte přátelé, to byla normálně májovka po Česku! Jsem rád, že vše dobře dopadlo :)
14.10.2008 21:56:05: ahojky taky vás sleduji takřka denně a těším se vždy na nové fotečky a nové dobrodružství. Držte se ...
13.10.2008 01:01:06: Vy jste ale BLÁZNI!Jednou se vám to taky nemusí povét a budete mít problémy.No každopádně Vám fandím...
 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008