Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

ON-LINE DENÍK

DEN 20: JEDEME DO ŠKOLY ZASE ZBYTEČNĚ

Dnešní den bude jen ve zkratce. Ráno spíme a uklízíme. Okolo 11 se přemísťujeme do školy, ač ji máme až od pů druhé, to abychom se mohli za levno najíst v menze. Což se nám také povede. Pak se však rozhodneme zařídit veškeré papírování pro to, abychom se mohli nahlásit na policii, což je naše povinost do 30 dnů od překročení hranic. V International Relation Office ale papírování probíhá více jak 2 hodiny, a tak opožděně pospícháme do školy, protože nám už dávno začala výuka o boreálních lesech ve světe. Hledáme učitele po škole a ten nám s klidným hlasem oznamuje, že se mu učit ještě nechce, tak až po svátcích za 14dní.

Tohoto učitele jsme měli mít i na další dvě hodiny Phytopatolgie, a tak jsme dnes ve škole byli vlastně úplně zbytečně. Dáváme si výtečný lipový čaj a brouzdáme po internetu ve škole. Hledám ještě nějaké mapy na dalších 9 dní, kdybychom měli poznávat Turecko. Naplánovat takto rozsáhlou cestu není vůbec jednoduché, tak uvidíme. Při 150metrovém běhu na autobus do sebe hazíme Ayran (jogurt, voda, sůl), po kterém se prý výtečně spí a to se nám i daří. Mokrá cesta do Egirdiru a topení v dolmuši (malý autobus) je rájem pro rozvíjející se sny a padající víčka. Ve večerním Egirdiru v rychlosti nakupujeme vše na 9dní, večer rozděluji potraviny do 7mi pytlíků a seznamuji ostatní s vymyšlenou cestou. Balíme a posíláme pozdravy domů. V krosně jsou připraveny plavky, ale i zimní rukavice - naše cesta není bláznivá, jen vede po polostrově zmítaném Bohy, jenž přinášejí nejrůznější podmínky. Držte nám palce

Žádné komentáře
 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008