Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

ON-LINE DENÍK

DEN 15: DESET MINUT TOTÁLNÍ TMY A BEZMOCNOSTI

Ráno jde Adél do města na pobočku autobusů co jezdí na Pamukkale nebo do Antalye. Je sobota a jezdí jen jediný spoj, kterým bychom tam byly hodně pozdě. Jak se ukazuje, můj včerejší šeptající hlas a dnešní nejízdnost autobusů, nám nahrává k tomu neodjet. Udělali jsme dobře, jak se později dozvíte. V rychlosti plánujeme jiný jednodenní výlet. Co takhle jeskyně Zindan? Proč ne. Píšeme SMS našemu taxikáři Čengizovi a smlouváme cenu na 50YTL. Taxikář odpovídá: "Dobře. Čekám na vás u pevnosti, přijďte."
Jak řekl, tak se i stalo a my spokojeně odjíždíme směr východ k jeskyni Zindan. Po cestě nám vypráví a my mu to opětujeme příběhem o našem včerejším výletě na kole. Dostáváme se až do vesnice Aksu, odkud to je k jeskyni už je kousek. Nabízí nám výborný oběd za 28,- ve speciální restauraci PIDE. Pide je jakási těstová lodička, která je plněná např. sýrem, klobásou, masem,... . Je to typické jídlo pro Turecko. V restauraci nám ukazuje pec a kuchaře a přesnou přípravu "pide". Z placek se pomocí rukou a hodů do vzduchu vytváří podlouhlá placka připomínající loď, ta se na koncích zašpičatí a ohne, vznikne tak místo pro různě směsi, které se do pide přidávají. Ochutnáváme sýrovou a masovou. Výtečné jídlo. Zadarmo máme salát a čaj.
Sjíždíme do velmi hlubokého kaňonu, kde je jeskyně Zindan. Její vstupní branou je vysoká mříž, dřevěné schody a pozůstatky po historickém obydlí. Dostáváme od Čengize helmu a smlouvá nám u kasy cenu ze 192,- na 140,- pro celou skupinu. Čengiz a průvodci čekají venku, sami se můžeme jít do jeskyně podívat. Je veliká, dlouhá asi 700m. Na stropě jsou desítky netopýrů a jeskyní ticho a zápach jen dokresluje celou atmosféru. Koďous se netopýrů velmi bojí, Dáša by si je nejraději vzala domů. Jsou tu k vidění stalaktity, stalagmity i stalagnáty. Na některých bocích jeskyně jsou krásné kalcity. Uvnitř jeskyně je vybudován velmi úzký betonový chodníček, který se občas mění v kovové plechy a schody. Kamča, jenž je průvodkyně v českých jeskyních nám dělá krátkou i dlouho přednášku, podle toho, jak to koho zajímá. Snažím se pořídit, co nejlepší fotky. V jeskyni fotím někdy i na 6 sekund dlouho expozici. Je problém udržet fotoaparát tak, aby fotografie pak nebyly rozmazané. Ostatní poměrně rychle probíhají jeskyní, je zde docela zima. Užívám si to a potkávám Dášu, kterou jeskyně také uchvátila. Ostatní se už vracejí se slovy jdi dál: "Ještě asi 200 metrů, je to tam krásné." Než vše projdu, trvá mi to věčnost, Dáša mě následuje. Dojdeme až na konec, kde prohlídka končí, jeskyně v užším provedení sice dál pokračuje, ale tam se už nesmí. Na konci je krásný několikametrový komín.  Vracíme se, ale co to. Po 50 metrech cesty jeskyně zhasíná. Asi zkouší tzv. úplnou tmu pro ostatní na začátku jeskyně. Je to dlouho, to asi vypadl proud. V tu chvíli mi padá sluneční clona kamsi pod železný plech do vody. Pomocí AF pomocníka (nasvěcuje malinkým světlem objekty ve tmě) na fotoaparátů hledám clonu pod plechovým chodníkem, jde to dost blbě, protože AF pomocník funguje jen při zaostřování a jen na chvilku, pak se jakoby musí znovu nabít. Po pár minutách jej v bahně nahmatám. Je totální tma. Jsme 650metrů od východu. Dáša se chytá mého batohu a po malých krůčcích pokračujeme po chodníku. Mávám okolo sebou rukama, abychom se nepraštili do hlavy nebo někam nespadli. AF pomocník mi občas posvítí na cestu, ale jen na vteřinu či dvě a to ještě dost ostrým světlem, které mě oslní. Vždy si jen zapamatuji, jak zrovna cesta vede a pak se snažím jít. Je totální tma i ticho. Pocit bezmocnosti mě nutí pokračovat dál. Ostatní o nás asi nevědí. Chytáme se zábradlí a to se skrčenou hlavou kopírujeme. V totální tmě za nevědomky cesty jdeme asi 10 minut. Pak docházíme do místa, kde osvětlení opět funguje. Velmi rychle prolítneme zbytek jeskyně, protože nám je zima já jsem celý špinavý a mokrý, jak jsem kopíroval boky jeskyně. Venku průvodci sedí opodál a ostatní obědvají. "Kde jste takovou dobu?", ptají se. "To by jste nám nevěřili", odpovídám. Říkáme vše Čengizovi a ten se baví s průvodci. Oni prý zhasli zadní část jeskyně, protože si mysleli, že už tam nikdo není. Pěkně děkujeme za zážitek. Jsem rád, že jsem na světle. Ostatní si s ním povídají o tématu, jenž se v takovýchto zemích nemá načínat. Čengiz běží rozdýchat do auta to, že jsme všichni ateisti. Nechápe to. Říká, že se jednou v poklidu sejdeme v Ráji. 
Jdeme podél řeky na nějaké místo, co nám poradil Čengiz. Je ale pěkná zima, tak to před vesnicí otáčíme. V sadu ještě trháme několik kilogramů jablek. Počasí se abnormálně mění velkou rychlostí a my jedem zpět. Čengiz se ještě staví u sadu svého kamaráda, tam trháme již oficiálně další jablka a hroznové víno. Na druhé straně Egirdiru je trh, jdeme se na něj podívat za 100,- nakupujeme přes 15kg ovoce a zeleniny. V pytlíkách máme mrkve, jablka, švestky, papriky, hrušky, lilek, brambory, česnek apod. Čengiz nám chce sjednat výdělek při trhání ovoce. Uvidíme, co najde. Typické vesnické tržiště u mešity opouštíme a Čengiz nás vyhazuje v centru. S Dášou ještě beru dvě dřevěné bedínky na ovoce a zeleninu co zbyly po trhu u námestíčka. Večer dělá Koďous a Eliška míchaná vajíčka z 27 vajec. Jdu pro džus, protože mi už čistá voda leze krkem. Bajk jde také - pro pivo. V centru vidíme DISCO TUBORG. Už z předešlých dnů víme, že před diskem mají pivní sudy. Nikde jinde v okolí se nedá sehnat točené pivo. Říkám pojď, dáme si jedno točené a půjdeme. Vlezeme dovnitř. Klub vypadá jak po-komunistické diskotéky mých dětských let. Na stolečkách jsou igelity, v klubu přítmí, na zemi uprostřed parketu spousta velkých papírů. Číšník nám podává ruku a vítá nás. Objednáváme dva točené Tuborgy. Piva dostáváme sice téměř bez pěny, ale k nim na talířku pistáciové oříšky. Po chvilce nám jde podat ruku nějaká dívka, něco nad námi říká, ale my ji nerozumíme. Ještě nějakou chvilku nad námi postává a pak odchází. Říkáme si: "Co to jako mělo být?". Za minutu přijde jiná. Ta se ptá odkud jsme, že ona je z Ukrajiny. Pouštím se s ní do řeči. Hned ve třetí větě mi vpálí, abych ji koupil pivo. Rusky ji vysvětluj, že nemáme peníze. Přesvědčuje mě, že je máme. Snažím se jí odbít. Uraženě odchází. Obě dvě byly velmi obézní a velmi "nepěkné" - použil bych tisíce jiných výrazů, ale na internetu se musím krotit :). Po dvou minutách přichází s číšníkem vnadná, vysoká blondýna a číšník ji dává mezi nás židli. Slečna nás pohladí po zádech a něco mele. Už to nevydržím a musím se začít smát. Koukám nalevo a Bajk napravo. Ona mezi námi něco neustále říká a ukazuje na pivo. Po dvou minutách to vzdává a číšníkovi v povzdálí něco vysvětluje. Ještě než do sebe kopneme ten zbytek piva, přichází čtvrtá, ta na nás mluví anglicky a já ji vysvětluji, že musíme jít spát, že už jsme dopili pivo. Ona mi vysvětluje, že nemusíme a není odbytná. Konečně odchází. Na tanečním parketu tancují dva páry jak dubová prkna. Je to děsný pohled. V povzdálí hraje muž na klávesy nějaké turecké disko písně. Na stropě stroboskop. Číšníci berou stříbrný vozík na šampaňské, na kterém jsou napůl rozstřihnuté papíry a jedou s vozíkem k tančícím párům. Najednou nad nimi rozhazují tyto obrovské papíry, jakože sněží. To už je na nás moc a s totálním nepochopením chápeme, že musíme vypadnout. Číšník nám chce donést další piva, ale my raději platíme. Jedno pivo vyšlo na 56,-. Opět dobrá zkušenost do života. Sem a možná i na jiné diskotéky, už opravdu nepůjdeme. Nás tam přitom lákalo jen jedno točené pivo. Na pokoji večer vše popisuji holkám, ty se chytají za břicha. Adél mi vysvětluje, jak ji říkal Čengiz, že diskotéky tu jsou trochu jiné, než jinde...V noci je obrovský vítr.

Poslední komentáře
22.09.2008 00:37:44: Pánové, tak to musel být zážitek! Tak tohle je další perla, která mě pobavila :D
 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008