Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

TURKEY 08/09

DEN 32: DEN PŘEDSTAVY O VĚDECKÉ PRÁCI A 7 HODIN SMAŽENÍ BRAMBORÁKŮ

Ráno jedeme již po třetí na policii, která nám slíbila, že dnes už určitě dostaneme naše nové modré turecké pasy s vízem. Čekáme v čekárně, až nás pozve vrchní policista dovnitř. Tam stojí typický Evropan, který nám překládá slova policisty, jenž pracuje na mezinárodním pasovém a neumí ani jeden ze světových jazyků. Policista chce s námi opět vytřít podlahu a vzkazuje, ať přijdeme zítra. Dnes to je třetí návštěva policie kvůli potvrzení dvou papírů čtyřmi podpisy. Prý jim nefunguje laserová tiskárna. My se však nedáme odbít a tak čekáme a nechceme se hnout z místa.

Najednou vše jde a máme přijít za čtyřicet minut. Jdeme se podívat do blízkého obchodního střediska, kde mají většinu evropských potravin. Po půl hodině za námi přiběhne jiný policista (v civilu) a vzkazuje, že naše víza už jsou hotová a my můžeme přijít a to v rychlosti, protože policistům začíná oběd. Nechápu, jak nás vystopovali, protože jsme mohli jít kamkoliv. Přišlo mi to, jak kdyby nás někdo sledoval. Před budovou už stepují úředníci a dělají jako kdyby na nás už hodinu čekali. Naštěstí už dostáváme naše modré turecké knížečky s vnitřním vízem a jsme právoplatní turečtí studenti.
Díky policistům jsme opět nestihli dvě hodiny ve škole, a tak letíme rychle na MHD, abychom stihli, alepoň ty další. Adél a Dáša se jde omluvit na laborky, které jsme prošvihli, a pak společně jdeme na další hodinu „Historické krajiny a restaurování“. Učitel s námi jde ven a před školou nám ukazuje a latinsky popisuje desítky rozličných bodláků a píchajících květin v bodlákovité krajině. Vypráví o přetvořené krajině, primární a sekundární sukcesi apod. Sedáme si společně do trávy a on nám dlouhosáhle vysvětluje projekt, který vymyslel. Až po chvilce zjišťujeme, že nás chce do projektu zapojit. Jedná se o dlouhodobý projekt a naším úkolem bude sepsat odborný článek do vědecké časopisu zabývající se restaurováním a historií. Zjistil totiž, že u nejznámější mešity Haia Sofia v Istanbulu jsou pozůstatky byzantského kostela. Chce tuto skutečnost zpracovat a pomocí jakýchsi informačních prostředků (i info tabulí na místě) ukázat lidem, kteří chodí na toto místo, právě jen kvůli mešitě, že se zde nachází i něco jiného. Od našich libozvučných jmen, naší pracovistosti a mezinárodně psaném článku si nejspíše slibuje výsledky možná i v podobě grantu. Jak to půjde dál – uvidíme. Každopádně už jen to, že s námi chce takhle spolupracovat je velice fajn. Vypráví nám o tom, že má dobré zkušenosti s Čechy, kteří u práce nekecají, ale dělají a vždy přijdou na to, jak něco udělat lépe, rychleji, snadněji a „vyčůraněji“. Díky dobré pověsti českých archtiketů a obecné pracovistosti si vybral právě nás a ne turecké či jiné zahraniční studenty.
Dostali jsme domů výtah z jeho odborné práce, a tak má teď každý na starosti přeložit 10stránek anglického textu. Jen tak dál...

Večer jsme se rozhodli, že uděláme bramboráky. Bohužel naše koupená elektrická dvouplotýnka nemá takovou výhřevnost jako by měla mít a číslo 4, jenž znázorňuje maximální hodnotu otočného tlačítka hlásá opravdu pravdu – typické 6 se asi nikdy nedobereme. Ve velkém se dělá bramborové těsto (škrábou se brambory, drtí česnek,...) a pak se už jen smaží hodiny a hodiny. Neuvěřitelných 7hodin jsem strávil s Dášou u plotýnky, aby nám ty bramboraky pod rukama po málu přibývaly. Ale byly výtečné a hlavně ČESKÉ.

Žádné komentáře
 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008