Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

TURKEY 08/09

DEN 13: PŘEHAZUJÍ SI NÁS JAK HORKÝ BRAMBOR

Ráno vstáváme. Alimu není rozumět ani anglicky ani turecky. Nám dělá problém přemýšlet. Celou včerejší cestu do Isparty si povídáme o tom, jak budeme na párty pít čaj a seznamovat se typem: "Ahoj, já jsem Lukáš, jsem alkoholik a už několik let se snažím nepít... / Ahoj já jsem Irena, jsem dlouho sama a mám obrovský problém seznamovat se...". Nakonec nás ale Ali překvapil. Jdeme do města, kde se rozdělujeme. Zůstávám s Káťou a Alim ve městě a ostatní jedou dospávat včerejšek domů - do Egirdiru. Ali nás opouští u autobusu a tak jsme odkázáni jet sami, ani nevíme kam.

Počínaje cestou autobusem nás celý den někdo pozoruje, směje se nám či se nám vyhýbá. Připadáme si jako rybičky v akvárku. Jdeme na lesnickou fakultu za děkanem, který by pro nás měl mít připravený rozvrh. Jenže tam není. Chlápek od vedle mu volá a děkan má přijít až ve 12. Tak jdeme do jídelny, kde si dáváme čaj a nějaké jídlo. Procházíme se po naší fakultě a zjišťujeme, kde co je. Venku je krásně. Ve 12 hodin se vracíme na fakultu. Děkan nám oznamuje, že máme přijít za 2hodiny. Jdeme se projít po celém kampusu a podívat se k menze, jestli funguje. Tam potkáváme dva Turky, který minulý rok byly v rámci Erasmu v Lotyšsku, ukazují nám, jak vypadá menza. Kupujeme si jeden oběd, dávají nám ho na stříbrný tác, který je rozdělen na malé přihrádky pro polévku, salát, maso, přílohu a příbor. Debatujeme s nimi anglicky. Vracíme se zpět na fakultu, kde nám děkan dává náš rozvrh, který je jen od pondělí do středy. Jdeme do International relations office (IRO), kde vyřizujeme potvrzení pro policii a zjišťujeme, kdy máme turecký jazyk. Prý máme mít 8 hodin turečtiny, rozdělené do dvou dnů. Tam už ale jiné předměty máme. Letíme zpět na fakultu, kde opět sháníme děkana, aby nám pomohl s rozvrhem. Pomáhá nám jeden z našich učitelů, který je velmi hodný a obvolává ostatní učitele a předělává celý rozvrh. Děkan přichází a říká, že máme přijet v pondělí do školy a pak nám dá celý rozvrh. Jsme utaháni z celého dne, sotva lezeme. Stopneme mikrobus do Egirdiru v centru a těšíme se na koupačku do jezera. Turecké holky nám nechávají dopis v penzionu, že jsme večer pozváni na večeři. Dneska chceme oslavit Kamči narozeniny. Koupili jsme ji hezký pásek k džínám. Děláme výtečnou večeři na počest narozenin. Během pozdního večera jdu s Koďousem ještě za děvčaty do Fulya Pensionu, protože pozvání se v Turecku nemá odmítat. Jsme vítáni. Stůl je prostřen a pětice turecký dívek ve věku 18-20let nás pozoruje, jak jímáme vidličku a nabíráme první předkrm. Vařily celý den, jen proto, aby nás pohostily. Nevím čím začít, jaké jsou v Turecku zvyky, co mohu udělat a co je již společenské fópa.  Na stole je polévka, těstoviny s omáčkou, opečené mleté maso, ručně dělané hranolky, zeleninový salát, velmi sladký moučník a mnoho dalšího pestrobarevného jídla. Vidlička a lžíce jsou na opačných stranách než je u nás zvykem. Dívky jsou naše kamarádky, neustále nás hostí a něco nám kupují, čekají na nás po večerech na pláži, chtějí s námi trávit čas a udělat pro nás všechno. Je to dost nejspíše obecná povaha Turků či snad společenská povinnost. Pouštím jim na laptopu film, který běžel na ČT o Turecku, abych odlehčil situaci. Je tam zachycen na několika minutách majitel Fulya pensionu. Právě ten po chvilce přichází a kouká s námi na celý pořad. Je z toho nadšen a žádá mě o kopii. Večer si ještě vyměňujeme písničky a utíkáme spát. Dneska byl extrémně dlouhý den a já se těším do postele.

Žádné komentáře
 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008