Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

TURKEY 08/09

ERASMUS 2008 - 2009
TURKEY
JEZERO EDIRGIR, ISPARTA

NAŠE ADRESA: JMÉNO - PŘÍJMENÍ, CZECH STUDENT, KALE MAH. NO:9, CAMIÜSTÜ LIMAN KARSISI, 32500 EDIRGIR, TURKIYE

Posledni komentare
15.10.2008 16:26:43: Ahoj Radku,Honzo a děvčata.Já adresu znám a tak jsme dnes poslali skoro 13 kg balík našemu Honzovi-B...

Tak dneska jsme spali všichni do 11hodin, zmocňuje nás únava, pocit volnosti, ale především bacil, jenž zaškočil většinu z nás. A tak téměř všichni pokašlávají, snižují teplotu léky, čajíčkují a odpočívají. Hned ráno, jak jsem se probudil, věděl jsem, že dnešní den je ideální pro praní a potencionálního sušení prádla, jelikož fouká velmi silný vítr a ještě k tomu mám čas :). Tak jsem se do toho pustil. Pereme ručně ve dvou kýblíkách v koupelně. Prášek, aviváž a teplá voda do jednoho kýble a studená voda na opláchnutí do dalšího. Ždímání probíha v dlaních. Strávil jsem tři hodiny nad praním a mám pocit, že mám rozedřené prsty, ale co i chlap si musí umět vyprat.

Ráno jedeme již po třetí na policii, která nám slíbila, že dnes už určitě dostaneme naše nové modré turecké pasy s vízem. Čekáme v čekárně, až nás pozve vrchní policista dovnitř. Tam stojí typický Evropan, který nám překládá slova policisty, jenž pracuje na mezinárodním pasovém a neumí ani jeden ze světových jazyků. Policista chce s námi opět vytřít podlahu a vzkazuje, ať přijdeme zítra. Dnes to je třetí návštěva policie kvůli potvrzení dvou papírů čtyřmi podpisy. Prý jim nefunguje laserová tiskárna. My se však nedáme odbít a tak čekáme a nechceme se hnout z místa.

Ráno natěšeni odpočíváme a pospáváme, protože přeci nemusíme do školy. Jupíí.  Na poledne vycházíme do města a dál směrem k antickému městu Prostanna. Ve městě potkáváme našeho taxikáře Čengize, ketrý nám dělá cenu na cestu k Prostanně, ale mi odmítáme. Je to přeci jen 5km, jak cedule ukazují. Stoupáme po klikaté silnici směrem k vesnici Akpinar. Je obrovské vedro a silnice je nudná a to ještě táhnu s Bajkem krosnu, kde máme plynovo bombu, ešus a polévky jako překvapení pro holky. Naštěstí se v nošení krosny střídáme. Eliška zůstala doma, protože ji nebylo dobře. Fotím krásná ponarama Egirdirského zálivu. Jedou vojáci. Stopuji vojenský traktor a ochotně mě berou na korbu, po 300metrech potkáváme ostatní, mávám na ně, ať skáčou za mnou. Vojáci nás vezou až do vesnice Akpinar.
Ráno vstáváme. Alimu není rozumět ani anglicky ani turecky. Nám dělá problém přemýšlet. Celou včerejší cestu do Isparty si povídáme o tom, jak budeme na párty pít čaj a seznamovat se typem: "Ahoj, já jsem Lukáš, jsem alkoholik a už několik let se snažím nepít... / Ahoj já jsem Irena, jsem dlouho sama a mám obrovský problém seznamovat se...". Nakonec nás ale Ali překvapil. Jdeme do města, kde se rozdělujeme. Zůstávám s Káťou a Alim ve městě a ostatní jedou dospávat včerejšek domů - do Egirdiru. Ali nás opouští u autobusu a tak jsme odkázáni jet sami, ani nevíme kam.
 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008