Preškavák

Vítej poutníku. Čaj nebo kávu? Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl… Povídej. Cukr nebo med? Sladíš si život? Aha. A co tam u vás? Jaké to tam je? Pořád stejné jako to bývalo?

O cestování

Cesty jsou různé....dlouhé, krátké, klikaté, stoupající, klesající, stagnující, dynamické, nekonečné...cesty myslí, sny, světem, životem. Celý svět je složen z cest všeho živého i neživého na naší planetě, a tak to co je okolo nás je jednou velkou barevnou kresbou malého dítěte. Děti žijí reálný život bez přetvářek a starostí. Proto je i kresba malého dítěte skutečná - realita světa okolo nás. Tím, jak od malička potkáváme různé lidi, nastupujeme na různé společné cesty, někdy těžké, jindy moc krásné. Jsme tedy vlastně cestovatelé, proto když řeknu, že rád cestuji a  jsem cestovatel, není to nic co by nebyla pravda.
Celá má kresba vypadá tak, jak vypadá, jen díky lidem, které jsem potkal. Díky štěstí.
Viděl jsem několikrát přeludy kresby světa. Bylo to tehdy na Sibiři, když mi docházeli síly a byl jsem na pokraji zhroucení mezi nespočtem stromů, viděl jsem rozmazané pásy mechů, nesmyslné tvary plující nade mnou, viděl jsem před očima věci z dětství, na které jsem si nikdy předtím nevzpomněl. Poté se mi stalo něco podobného na poušti Gobi, při sestupu z hory Ikh Bogd Uul, dehydrován a unaven, viděl jsem se na zelené louce plné ovcí a květin. Následovala situace z Antsirany, v očích ¨pohublé pomatené ženy, která běhala ulicí a každého píchla zkostnatělým prstem do ramene, jsem viděl strach. Nakonec obrovské štěstí, které se zobrazilo ve tváři staré ženy v Ivatoo, která ležela v noci na zemi, přikrytá igelitem a já vedle ni postavil dvě igelitky dřevěného uhlí a pytlík kukuřice. Každá tahle situace mě změnila, musel jsem bojovat sám se sebou....jednou to byl fyzický výkon, podruhé nesmyslný a šílený sen bez myšlení, poté děsivý strach a nakonec prostota duše. Těžko se uvěří těmto řádkům, většina z vás si nyní myslí, že jsem se už dozajista pomátl. Není to pravda. Díky tomuhle všemu mohu lépe chápat svět, takový jaký je. Možná je to o něco těžší než se plácat v iluzích, ale to už je boj toho, co to nese.
Tím vším bych chtěl jen říci, že kdyby každý kdo žije na této planetě mohl projít trnitou cestu za poznáním sebe samotného, možná by zjistil, že tím nejlepším člověkem se stane, když bude poslouchat především sám sebe...v té době by neexistovala nenávist, války, touha po nesmyslných věcech....a také tolik bijící globalizace, která přináší nejen lidské utrpení, ale také spoustu termínů, které v poslední době posloucháme jako např. glob. oteplování, stěhování národů, bezvýsledné politické polemiky. Možná by se měli lidé o něco více rádi, nesnažili by se změnit svět a byli by tím, čím se narodili. Jednoduše by se nepřetvařovali.
Já jen cestuji, abych mohl předávat myšlenky dětské kresby dál...

 
Kluk jedna ušatá z vod Preškavy… ÷ www.preskavak.webgarden.cz ÷ … portfolio o světe tady a tam. © 2000-2008